Masiv Selly s věžemi. DOLOMITY
2001
Na vrcholu třetí věže.



ZPĚT
I. den - úterý 24. července 2001

Náča:
Po vydatném posnídání u Náči doma vyrážíme v 11:45 na cestu.

Vencova poznámka:
Jsem poněkud použitý z předešlé noci a většinu cesty spím.

Náča pokračuje:
Co dodat k cestě? Prakticky jsme ji zvládli systémem start - cíl. V Německu a Rakousku jsme ani nezastavili. Teprve při sjezdu Brenerského průsmyku nás nervózně blikající kamiony přiměly vyměnit žárovku zadního světla. Při té příležitosti vystřídal Venca celou dobu bezchybně spolupracujícího Marka a snad i proto jsme se neplánovaně podívali místo na Sellu napřed do Bolzána, což nám bylo ale v noci houby platné. Nakonec jsme se našli, ve 23:30 bereme vodu na Passo di Sella a jedeme bydlet na odpočívadlo vzdálené 3 km. Spánek po klobásách přišel všem vhod.

Cestou jsme vyposlechli čtyři stodvaceti minutové kazety.

Venca - cca 20 čárek (rozhodl jsem se zavést si kuřácký deníček).



II. den - středa 25. července 2001



Venca:
Naše přechodné bydliště. 5:30 Vstal jsem brzy, poté, co jsme včera cca ve 23:30 dorazili k místu odpočinku. Je tu absolutně nádherně. Několikametrové flíčky sněhu pokrývají části našich velkolepých cílů.

Marek:
Radši bych uvedl Vencovo zmrtvýchvstání na pravou míru. V těch avizovaných 5:30, dokonce už ráno, ho probudila třesavka, kocovina a rachot blízkého staveniště (asi uranovej důl) a utekl ven na cigárko.

Při té příležitosti na Náčelníka podnikla útok zelená píďalka. Ten to ani nezaregistroval a „chrápal“ dál.
Vašek se vrátil a těsně po desáté to šel celé zopakovat. Potom jsem vstal já a nakonec Náča. Ti dva strašně zdržovali odjezd a tak jsme se vyhrabali na Tůru (s velkym „t“) až ve 12:00.

Výprava do sedla Sasso Lunga. Samozřejmě, že u první chaty Náča zalezl na záchod a nebylo po něm 15 minut ani vidu ani čuchu. To druhé ovšem napravoval celou cestu a tak jsme se museli s Vencou držet neustále proti větru. Venca i přes veškerou snahu pedagogického dozoru znečišťoval ovzduší, ale jak sám uvedl, jen nepatrným procentem. Mimo to se snažil upoutat pozornost turistek jízdou na sněhu, ale i přes velké úsilí a suchý zadek jej nikdo nebral vážně.

Také jsme potkali krávy stojící na úzké cestičce ve svahu. Nevím, zřejmě proti něčemu protestovali a blokovali dál cestu (přípodotek k právě probíhající slezině v Janově), ale po zásahu horského vůdce si nechali říct a ustoupily stranou. Po dalším dlouhém pochodu jsme dorazili k autu, kterýmžto jsme se přesunuli na tábořisko. Večeře byla nemalá a všichni jsme se skvěle nadlábli.

Vencova poznámka 1:
Kocovinu jsem měl včera, tudíž ne dnes. Byl jsem zoufale střízliv!!!!

Vencova poznámka 2:
Odchod zdržoval pouze Náčelník!

Náčova poznámka na Vencovu poznámku 2:
Odjezd jsem nezdržoval, neb jsem byl sbalen jako první, akorát jsem pak pil kafe, ale do toho si užíval i Venca, TAK CO?

Ještě jedna Náčova poznámka:
Markovo líčení dne asi odpovídá realitě i když o píďalce nevím a co se týče 15 minut na záchodě, tak to mi dokonce trochu ubral. Musím se ale ohradit proti formulaci „To druhé ovšem napravoval celou cestu…“ neboť to v podstatě není v lidských silách.

V tuto chvíli chlapci boulderují a tak si to jdu zkusit taky. Navíc mě žere HMYZ!

P.S.: Slunce zapadá . . .

Venca - 9 čárek - to jsem se nějak krotil!



III. den - čtvrtek 26. července 2001



Venca:
Nástup na první věž Selly. 8:55 Tak už je zase ráno. Mára v polospánku nadává, že jsme mu pustili do stanu zimu. Obloha je bez mráčků a nás čeká první věž Selly. Včera padly za vlast první ESÍČKA a Mára nenasycen sežral poslední!

Náča:
11:57 Jsme pod nástupem na Via Trenker. Je hezky, skoro v každé cestě je někdo pověšený. Dáváme přednost jedné, zdá se nabušené, dvojici. Chlapci shora na nás pouští kameny a provází to zvoláním: „ACHTUNG!“

14:42 Jsme po svačině o dvě stanoviště výš, Marek už o tři, Venca se vydává za ním, já se chystám užít pohody. Posvačili jsme a bavili se vyhýbáním pěti autobusů v serpentinách 100 metrů pod námi.

Náš první vrchol - první věž Selly. Venca:
17:30 Jsme na vrcholu! Hodujeme SUK, JABLÉČKO a ČOKOLÁDU. Jediná věc, co nás trápí je sestup. Mimochodem se obáváme bouřky, která se zdánlivě přibližuje.

21:20 Sestup jsme našli a v pohodičce zvládli. Po nabrání vody na Rifugio Alberto Passo di Sella sedíme v tábořišti a chystáme výbornou večeři.

Náča:
Později: Vzniká malá záhada - Marek nemůže najít lžíci a hrnek. Utěšujeme ho, že se to najde za světla, radosti mu to přidá jen málo.

Ještě později: Hledíme s Vencou do kraje, zatímco Marek uléhá a po chvíli přestává komunikovat. Někdy před půlnocí jdeme spát.

Venca - 11 čárek.



IV. den - pátek 27. července 2001



Náča:
Ráno. Budím se dost brzo, kolem sedmé nahazují stroje v nedaleké štěrkovně a tak raději vstávám. U našeho kempu zastavují neškodní holandští turisté a předvádějí protahování, pak se vymění za volantem a odjíždějí. Udivuje mě, co kolem po ránu projíždí v obou směrech cyklistů. Půjdu si uvařit zahřívací kafíčko a pak zkusím najít po přerovnání věcí ten ztracený hrnek a hlavně lžíci, jinak Marek zahyne hlady.

8:39 Ještě jsem nehledal, ale projela kolem slečna na kolečkových lyžích.

8:41 Ze stanu vylézá Venca.

Venca:
9:00 První ranní cigárko, čajíček, abych byl schopen „zdravě“ fungovat a je pohoda. Ten Mára je pravděpodobně nějak lehce unaven, že stále spí, či se řídí heslem: „Dlouhým spánkem k dobrým výkonům.“

9:15 Mareček se uráčil vstáti a vypadá jako ZOMBIE!!!

Náča:
9:39 Markovo jídelní nářadí je úředně prohlášeno za nezvěstné.

Krátce před tím rozhovor s místním asi ochráncem o úklidu našeho kempu. To je mu slíbeno.

Svačinka. Venca:
Tak jsme sbalili, uklidili, odjeli na Passo Sella a odešli pěšky pod nástup Pössnecker-Klettersteig na masiv Selly hodnoceného slovy: „zvláště těžká zajištěná cesta!“ Cca 150 metrů nad zemí jsme si dali svačinku, pokecali s jinými turisty a vydali se dál.

V místě, kde končila ferrata, jsme začali myslet na sestup. Pár sněžných hrátek, Náčova potřeba a pomalé stoupání na suťovou haldu, za níž se měl nacházet náš sestup. Z haldy bylo vidět jen suťovisko úctyhodného sklonu směrem k 300 metrů hluboké propasti.

Další svačinka a Náča prohlásil, že když zde byl naposled, tak k slaňáku vedla pěšinka (žádná zde není!!! :-o asi je to tím zemětřesením). Tady náš obvyklý humor zmizel v dál. Suťový hřebínek ke slaňáčku nevypadal nijak vábně a vzbuzoval silný respekt. Mimochodem, Mára vypadal „trochu“ podchlazený.

Suťovisko. Opatrný, pomalý sestup a veliké uvolnění, alespoň dokud si člověk nevšiml blesků a hromů. Dvě délky slanění. Na třetím štandu se lano při stahování kouslo a přes značné úsilí o vyproštění pro něj musel Náča dolézt. Další slanění, jdu jako poslední. Pánové si všimli pod převislou střechou smyček, které by nám mohly pomoci v dalším sestupu. Přes usilovné houpání se mi k nim nepodařilo dostat a tak jsme pokračovali v sestupu 3-krát 60 metrů pěšmo občasně jištěni. Pak jsme přesvědčili Náču, že bouřka, dle mého odhadu tři kilometry daleko, může náš sestup ohrozit. Rychlé provizorní slanění - vzpomněli jsme si na Majkla, jehož smyce zůstala „omylem“ ve stěně - sestup jak z první věže, další, poslední, ještě rychlejší slanění, oblečení nás a batohů do nepromokavého a začíná BOUŘE!

Jsme v pořádku dole. Následoval rychlý přesun, úprk, klouzání po blátě k autu (cca 21:00) osvětlováni blesky, dopadajícími na vrchol, jenž jsme před x hodinami opustili a se zvukovou kulisou hromů. Měli jsme docela štěstíčko!!! Dále následovala jen a jen úleva smíšená s pohodou a návratem humoru.

P.S.: Omluvte možnou neobjektivnost, zápis byl psán se zpožděním v klidu auta.

P.S.S.: Můj zápis je psán zlehčeně a s nadhledem, abychom nevypadali jako řiťkotřasky.

Náča:
V závěru, po bleskovém postavení stanu, všichni vaříme fazole s klobásou. Mára se domnívá, že známá makrobiotička paní Průchová by to tak nedělala a neuvěřitelný palihub je završen při mém dochucování (asi) chilli paprikou za sporého osvětlení hvězd.

Po statečné konzumaci hasíme vodou, zbytek jídla přenecháváme nočním skřítkům, tiše si přejeme dobrou noc a brzy usínáme.

Venca - 13 čárek.



V. den - sobota 28. července 2001



Náča:
Ranní pohoda. Ráno to chvíli vypadá, že štěrkaři mají volno. Ale ne, nezklamali. Navíc na nás troubí třikrát auta, asi máme vstávat, nebo co.

První vstává Mára, asi chce předejít Vaškově poznámce o ZOMBII. Pak já, trochu s Márou snídáme a dnešní ZOMBIE je Venca. Dokonce zapomíná na své potěšení a první ranní cigárko si zapaluje až po čaji!!! ?:-o

Venca:
11:30 Fazole pod mým vedením a Náčovým dochucováním měly výborné projímací účinky. Již jsme si předali všichni toaletní papír. Pořadí: potah, primitiv, lékárník - VENCA Škoda; poručík, spáč, bouldermaniak - MÁRA Schäferling; Náčelník, pomocný učitel a jiný profesorský sbor, JIŘÍ Náča Kadlec.

Boulder-kamínek. 12:00 Dávám se s Márou do boulderování na blízkém sedmimetrovém kamínku - první polední cigárko - začalo nám pršet a tak z kamínku rovnou do hospody. Pokud o tom nebyla řeč, tak máme odpočinkový den!!!

14:05 Opouštíme první putyku.

Marek:
Zhodnocení dne před večerem: Probuzeníčko jako obvykle do krásného dne. Rozhodli jsme se, že si uděláme odpočinkový den. Proto jsme začali hned po snídani sušit věci namoklé z minulého dne. Sluníčko se chvíli činilo a pak nadvládu na obloze převzal mrak vypadající jako Venca po ránu. Jenom to cigárko mu chybělo. A místo popela se z něj začala valit voda.

Zatáhli jsme proto paty do hospůdky na Passo Sella. Tam jsme si vybrali spousty pohledů a začali vymýšlet adresáty. K tomu padly i nějaké marky na kapučína. Celkově by se dalo říct, že posezeníčko bylo příjemné.

Asi po dvou hodinách jsme si sbalili saky paky a vyrazili do Canasei. Kultura byla tentokrát zastoupena dávkou zmrzliny, pravé italské, a jedním nožem asi švýcarské výroby. Ale kdo ví. Náča totiž na všem najde vadu (Náča - cože???) a tak se ani miniaturní zoubek na ostří neschoval.

Věže Selly zezadu. Nejspíš ve čtyři hodiny jsme to otočili a vyhrkali zpět nahoru. Cestou si Náčův báječný vysloužilý automobil, Favorit, narvaný až k prasknutí, vynutil jednu zastávku. Náča to maskoval tím, že chtěl vyfotit včerejší sestupovou stěnu. Docela se mu to povedlo.

Pak jsme se ještě stavili pro vodu a hurá na štand u cesty. Tady už začalo víc pršet a tak tu sedíme a dokonce Náča ani ne.... To se vlastně neříká. Čekáme až dohraje kazeta, abychom si mohli číst povídky Čechova.

Zápis z posezení v autě při dešti:
      Co si dát takhle něco k jídlu?
      To je špatný počasí, takhle protočíme všechny kazety za den.
      Tamhle jela policie?
      Co je tohle?
      To ví bůh.
      Chm, chm, chm…
      Pffff...
      Ty pi..., voni chtěj říct, že ta Pesnekrova se leze nahoru i dolů „v orgi?!“ (Poznámka přepisovatele - nevím, co to má znamenat, ale je to v deníčku).

Právě čteme povídku 'Koňské příjmení'. Náča:
Pozdě večer se bavíme předváděním živých obrazů řidičům projíždějícím nedaleké esíčko: „čištění zubů“, „exhibicionisté za svodidly“, „apoštolové na orloji“, „strašidla na strašidelné dráze“ a „noční čtenář knihy“. Z té knihy si pak ještě čteme před spaním jednu povídku. Je od A. P. Čechova a celkem se nám dařilo rozhánět s ní „blbou náladu“ deštivého podvečera. Povídka „Koňské příjmení“ mě fakt dostala.

Venca - 10 čárek (ten čerstvý vzduch na mě má nějaké blahodárné účinky, méně kouřím).



VI. den - neděle 29. července 2001



Venca:
Jdeme na to! 7:00 Budíček, nutné činnosti pro denní přežití. 8:30 Syti vyrážíme na třetí věž Selly!

Náča:
Už před devátou parkujeme na horním parkovišti, pak se ale vypravujeme jak vrabci z Čech, takže nás několik skupin předejde.

Teď už jsme zvolili nástup na třetí věž, Vašek je na štandu a Mára taktéž pomalu mizí z dohledu. Právě ke mně dotraverzovali dva Němci. Polezu. A tak ne, jsou to zdejší Tyroláci a cestu také neznají. To nic nemění na faktu, že je na prvním stanovišti pouštíme před sebe.

Za sebou máme cca 40 metrů, před sebou 260 m výstupu Winatzerovou cestou obtížnosti V-V+. Je 11:10, valí se mraky a Mára jde prvit. Sledujeme počínání několika dvojic na vedlejší druhé věži selly v cestě Messner-Messner a via Kasnapoff. Snad všechno stihneme. Oba Tyroláci mizí nad námi a musím jim vysvětlit, že Vašek s Márou nejsou moji synové ale studenti. Říkají, že to je taky dobré.

Vašek povzbuzuje Máru: climbing … běž … makej … běž přes Náču … já to obejdu … to pak budem tahat lano jak kreténi … to se ale nesmíš jistit … já moc radím … já to nestačím psát vole … to tam napiš … přehoď to lano … a jiné.

Svačinka pod velkým převisem třetí věže. Venca:
14:00 Dosáhl jsem přesné poloviny cesty, Náča s Márou jsou o 60 metrů níže. Začíná pršet a já kvůli nedostatku lana zřizuji provizorní štand. Pak ke mně dolezl Náčelník, půjčil mi batoh, ať si vlezu pod převis a uschnu. Při vytahování větrovky se stala strašná událost … upadl mi hrnek (Náčelníkův) ... po dvaceti metrech kutálení se za mého povzbuzování: „Ty píčo stůj!!!“ zastavil.
14:25 Mára je tu s námi.

Náča:
Markova levitace. Konzumace fitek a flyek, focení, blbnutí, nechtěné rozebírání věže na butry velikosti čtyř dětských hlaviček a pád jedné z nich dolů(!).

Venca:
Míjejí nás tyroláci na sestupu, pokecáme o „překrásném“ počasí, o vrcholu atd. Opouštějí nás a sestupují. My v těsném závěsu za nimi, cestu jsme pro tentokrát vzdali již dávno. Je to mokrý!!!

Sasso Lungo. První slanění, druhé již na spojených šedesátkách do sněhu. Cestou si za notného klení odírám ruku skříplou pod lanem. Pohoda, jako vždy. Končíme na sněhovci a částečně i po něm kloužeme v lezačkách značně nemotorně k botám HLAVNĚ NÁČA! (HA HA HA ... to se baví Náča). Lyžování na zbytcích sněhu a započal neustávající déšť.

18:00 Už zase v hospodě. Stále leje.

Náča:
Svačíme kapučíno a zákusky a vzpomínáme na lezce 2. věže, kteří asi v té bouřce sestupují. Brr… Na dolní Selle nabíráme vodu a za doprovodu Stairway to heaven jedeme bydlet.

Lijavec dal vzniknout několika krásným vodopádům Norského typu na masivu Selly a ožil také potok, jehož vyschlé koryto prochází hned vedle našeho bydliště - odpočívadla. S Vencou toho využíváme k omytí téměř celých těl, Marek, ač se při odpoledním úprku ze skal vyválel blátě, zůstává jako prase a místo mytí nás fotí a vede společenskou konverzaci s českou dvojicí (on a ona), kteří se rozhodli u nás bydlet. Spí ve vlastním prostorném Oplu.

Mezi dešti s Márou stavíme stan tak bleskově, že jsme netrefili vchod na vchod. Naštěstí to Marek nějak umí předělat bez bourání tropika.

Za postupně sílícího deště vaříme čínu, svým novým nožem otvírám plechovku žampionů, Vašek oloupal něco česneku, jinak kouří a v pravidelných intervalech uděluje rady a různá doporučení.

Po večeři ve stanu si chceme číst, ale nakonec raději posloucháme déšť a povídáme si, převážně o nocování za deště, o návštěvách podzemí, o autech (způsob jízdy a technické vlastnosti) a o dalším. Usínáme s příjemnou představou nadcházejícího volného boulder-dne.

Venca - 15 čárek (nějak se zlepšuji) :-[



VII. den - pondělí 30. července 2001



Náča:
Sušíme. Vzdávám hlukovou převahu štěrkařů a v 9:27 stavím na kafíčko, zanedlouho má už i Venca za sebou svou první ranní a Mára je mezi námi v 10:11.

Marek:
Z důvodu včerejšího deště jsme dnes uskutečnili boulder-den. Proto jsme si také řádně přispali (alespoň já) a ve dvanáct skončili (i snídani).

Náča navštívil koryto potoka a já a Venca jsme se odkutáleli k boulderkamínku. Venca vyběhl nahoru a kdyby a nepřistál držkou přímo na zapomenuté karabině, nikdy jsme se nedozvěděli, zda tu už někdo před námi byl. Možná by to bylo lepší.

Ale co, zabouldřili jsme si dobře a kolem třetí hodiny jsme vyrazili na passo Selly na cvičné stěnky. Vašek dnes usoudil, že není v dobré kondici, a tak raději pod záminkou prní prádla utekl.

Markův úspěšný přelez megapřevisu! Náča:
Pouštíme se tedy s Márou do zajištěných převisů. Napřed celkem úspěšně pokoušíme lehčí (asi 6B-7A podle místních) a pak těžší, téměř nevylezitelný, Mára ho ale nakonec asi pátým pokusem zdolává. Mě se podařilo akorát si utrhat ruce a Vašek, který mezitím rozvěsil, co vypral, se ani po kolenou nedokázal vyplazit nahoru. Vynahradil si to ale na nedaleké cestě KOKOKID 6B+, přesto, že si při nejištěném pokusu o nástup málem natloukl. Navíc Kokokida někdo přejmenoval na Malpe nebo tak nějak.

Pak už se jenom bavíme vzájemným trefováním kamínky a válením na slunci. Krátce po návratu do základního tábora přijíždějí naši včerejší hosté, chlubí se co vylezli, udivuje je naše pohodaření a tak se za naši stranu vytahuje aspoň Vašek, že prý vylezl všechno, co chtěl. Prý ...
Ještě před večeří chlapci odcházejí zkontrolovat nedaleký (-ou) šutr (skálu), jestli by přece jenom nešla svalit dolů ze stráně. Já se mezitím pokouším nachytat nějaké magy ze zapadajícího sluníčka za účelem pochroumaného zápěstí, moc to ale nejde. Chutně večeříme, chvíli rozprávíme za svitu hvězd, těšíme se na zítřek a Venca nám před spaním čte dvě povídky. Těsně před spaním si ještě upřesňujeme polohy, ve kterých nakonec usínáme.

Venca - 10 čárek.



VIII. den - úterý 31. července 2001



Náča:
Ranní pohodička. Vstávám v 8:24, Mára v 10:10, o minutu se zlepšil, a Venca, který vlastně nemá důvod vstát, asi za patnáct minut po něm. Venca nás totiž včera večer rozhodl vytrestat tím, že si dneska nedá ani cigáro. Snídáme a balíme dlouho, je hezky, tak co?!
12:20 Odjezd. Ručička mě moc neposlouchá, navíc jsem v palci pocítil ostří mého nového nože a tak se vzdávám kvůli urychlení výstupu na 1. věž svého místa v našem lezeckém družstvu.

Mrzí mě, že jsem nedokázal překonat svou lítost a tak jsem tím, že jsem byl „za mlčocha“, asi své drahé kamarády trochu otravoval. Prosím promiňte, už je to pryč.

Venca v posledním úseku Stegerovy cesty na první věž. 15:24 V tu chvíli jsou Venca s Márou nahoře, šlo jim to pěkně. Lezli Stegerovou hranu za 4, popis přenechávám jim. Dočtu si ještě povídku Řád a pak pomalu půjdu naproti horolezcům. Věřím, že zítra ještě něco dáme.

Venca:
Nekuřácký den. Včera večer jsem se rozhodl, že v rámci pobytu na čerstvém vzduchu nebudu celý jeden dlouhý den kouřit! Hrozný nápad!!

Náčelník simuluje bolest zápěstí po včerejším boulder-dni, kdy jsem se flákal víc než mí dva spolulezci, ale vylez jsem cestu navíc (neberte to, prosím, jako chlubení).

S Márou vyrážíme podruhé na první věž Selly cestou Steger kante IV+. Dlouho hledáme nástup této krátké dvoudélkové asi stometrové cesty, kterou si o jednu a kus délky prodlužujeme. Při svačince ve stěně a střádání sil si užíváme naši obvyklou pohodu. Dohodli jsme se, že mi Mára přenechá poslední délku a tak to také bylo. Ta byla dle místních IV+, u nás tak VI. Krásné lezení, klid a povídání s krkavci na vrcholu za neustálého popichování sluníčkem.

Již známý sestup. Vadilo mi jen neustálé vzpomínání na cigárka. Večer jsme navařili, přečetl jsem chlapům povídku z naší oblíbené knihy a spánek. Alespoň u některých. Celou noc jsem nemohl usnout, což jsem sváděl původně na vyspalost, kamínek pod ramenem, špatnou karimatku a na závěr na absenci pokouřeníčka na dobrou noc :-(((

Venca - NEKUŘÁCKÝ DEN! ?:-[



IX. den - středa 1. srpna 2001



Venca:
Nástup na třetí věž. Ráno vypadám jak absolutní ZOMBIE, téměř jsem nespal. V 7:51 jsem se vybabral ze stanu a šel rychle do batohu pro cigáro. Z ospalosti mne dostalo částečně kafíčko a ten zbytek odpracovala cesta pod stěnu 3. věže. Až do LA STRADY lezu jako poslední ve vláčku. Cestou se pleteme s dvojicí horských vůdců, kterým táhne na šedesát.

Náča ve velkém převisu ve Vinatzerově cestě na třetí věž Selly. Dnes doháním svůj nikotinový deficit po včerejšku, cigárko a více na každém štandu to jistí. Od LA STRADY se střídáme s Náčelníkem v prvolezbě. (Náčova poznámka - Mára byl tak hodný, že nám prvení přenechal, když viděl, jak se o to derem. DÍK MÁRO :-)). Těžký převis (V+) pro mne, lámavá rozebírací spára pro Náču (má v tom rozebírání praxi) a závěrečná délka s nádherným hrozně těžkým převískem přes vklíněný balvan je na mé konto.

Na vrchol jsme došli společně. Na vrchol jsme došli společně v 16:20 a nastala již známá klidná vrcholová pohoda. Ne, že by nám doteď někdy pohoda došla! Sestup zahajujeme slaněním, při němž mě chytá křeč do ruky držící lano. Zatnu zuby a zahajuji PRVOSESTUP po nechtěném uhnutí ze sestupovky (mokrý komín cca V, lámavá stěnka III). Scházím se s ostatními a pokračujeme po LA STRADĚ do komína na slanění. Vrchol třetí věže je dobyt. Dobyt!. V závěru složitě asi hodinu uvolňujeme seklé lano a pak už spokojeně sjíždíme po sněhovci k našim botám a vzápětí spokojeně sbíháme suťovisko a meteme si to na parkoviště.

20:00 klid na Rifugiu, moje první pivo v Itálii - mohli by pročistit trubky. Těšíme se na poslední noc ale parkoviště je obsazeno polskými nájezníky a tak se rozhodujeme k návratu domů.

Do 2:30 se snažím bavit Náču, aby byl v pohodě, pak se střídáme s Márou a konečně, po 40-ti hodinách pořádně spím.


Tato stránka je věnována zvláště

Davemu, Hosnovi, Macíkovi, Markovi, Matějovi, Mikeovi, Mousemanovi, Vencovi a členům HO Přírodní vědy,
kteří tady byli

a dále

Borku Metalovi,
Petru Nevečeřalovi-Kyselinovi
a Jiřímu Simonovi-Slimovi,
kteří se sem už nepodívají.


   Odkazy na další fotky
*  Mára s Vencou v pohodě.
*  Setkání na cestě.
*  Mára dlabe jabko.
*  Indiánské děti.
*  Náča-boudering.
*  Norská krajina.
*  Venca lyžuje.
*  Náča s Vencou - sestup sněhovcem.
*  Mára s Vencou - sestup ze sedla Sasso Lunga.
*  Venca se občerstvuje.
*  Náčovo sebe-foto.
*  Pohoda na vrcholu první věže.
*  Venca - jogín.
*  Mára - jogín.
*  Náča - jogín.
*  Z výstupu na první věž.
*  Mára.
*  Venca.
*  Vyhýbání pěti autobusů.
*  Opatrný Márův sestup.
*  Sestup masivu Selly suťoviskem.
*  Márův nástup do slanění.
*  Náča blbne na ferratě.
*  Mára v komíně na ferratě.
*  Venca na Pössneckerově ferratě.
*  Náča s Vencou na ferratě.
*  Blíží se bouřka.
*  Rychlý sestup.
*  Náča zkouší KOKOKIDA, vzpomínáte - Dave, Hosna, Macíku?
*  Trocha hygieny neškodí . . .
*  Náčův pokus na velkém boulder-převisu.
*  Vencův pokus.
*  Márův pokus - bude úspěšný!
*  Venca právě přelezl nádherné plotny na třetí věži.
*  Ten šutr za chvíli zůstane Náčovi v ruce . . .
*  Vrcholová pohoda v podání Máry s Vencou.
*  Náčova pohoda na třetí věži.
*  Slanění třetí věže do komína.


*  N a p i š t e   a u t o r o v i !  *

ZPĚT